Můj příběh začal v srpnu 2013. Po dovolené menstruace nepřišla a já si udělala test. Byl slabě pozitivní. Nastala radost a hned jsme se objednali na genetiku do Motola kvůli cystické fibróze, kterou máme v rodině.
Po usednutí na židli pro sepsání dokumentů se mi začalo dělat zle. Ostrá bolest v podbřišku a pocit na omdlení. Za chvíli mě vezli vedle do budovy na gynekologii a za pár hodin jsem šla na laparoskopii prasklého mimoděložního těhotenství v levém vejcovodu s krvácením do břicha. Do té chvíle mě ani ve snu nenapadlo, že se můžu stát obětí noční můry všech začínajících těhulek. Byl to šok. Za dva dny mě vypustili domů. Jelikož jsem již jednu laparoskopii cysty prodělala, věděla jsem, jaký pooperační režim mě čeká.
Další pokusy o dítě se mohly uskutečnit po nejdříve třech měsících. Neřešili jsme to. Nechali jsme tomu volný průběh a já si nechala zjistit průchodnost zbylého vejcovodu, byl průchozí. Na podzim 2014 mi na klasické prohlídce gynekoložka oznámila, že pokud chci mít dítě, musíme to začít hlídat. Pravý vaječník po resekci cysty nefungoval a tak jsme nasadili léčbu Clostíkem, aby byla šance získat vajíčko z pravé strany, kde zbyl vejcovod. To se nepovedlo a tak jsem jela na jaře 2015 do lázní. Vše ze mě spadlo a procedury měli pozitivní vliv na tělo a já hned v cyklu po příjezdu z lázní otěhotněla. Z vaječníku bez vejcovodu (potvrzeno předešlou folikulometrií), občas se to stává.
Opět nastala radost, ale velmi opatrná. V pátém týdnu jsem šla k doktorce na potvrzení v děloze. Nic! Okamžitě mě vyslala na krev na hcg do nemocnice a s výsledky jsem letěla opět do ordinace. Hodnota 2000 jednotek. V děloze by něco už mělo být vidět. Jelikož dojíždím k doktorce 100 km, vypsala mi papír s nálezem kdyby něco a za dva dny jsem měla jít opět k ní na ultrazvuk. Ani jsem to nestihla. Hned další den mě rzeta vezla s bolestí v podbřišku do nemocnice, klasické kolečko – ultrazvuk, odběry, příjem a čekání na sál. Opět tubární těhotenství a odstranění i druhého vejcovodu.
Nyní nám nezbývalo nic jiného než IVF, pokud tedy se rozhodneme mít dítě. Opět minimálně tři měsíce hojení, ale tu dobu jsme využili k návštěvě CARu a všem potřebným vyšetřením. Po přeléčení hypothyreozy nastal den D a já začala stimulovat na IVF. Po transferu embrya nastalo dlouhé čekání na test, který nakonec vyšel pozitivní. Ohromná radost a věděli jsme, že mimoděložní těhotenství už by se nám mělo vyhnout, když nemám vejcovody. Chyba lávky. Po prvních týdnech užívání si těhotenství a hlazení bříška mi začalo být ráno trochu zle. Ano, už mi začínají nevolnosti. Těšila jsem se až těhotenství propukne naplno. Nadešel den, kdy jsem si měla dojít pro srdíčko do CARu. V 8 ráno mě ale chytly ukrutné křeče v celém břiše. V tu chvíli jsem nevěděla, co se děje. V mžiku u nás byla sanita a už mě vezli do nemocnice. Bolestivý ultrazvuk s tím, že v děloze něco je, ale embryonální struktury neodpovídají době těhotenství! Podezření však bylo hlavně na torzi vaječníku, anebo i slepé střevo. Odběry, příjem na JIP, čekání na sál. Hcg 72000 jednotek! Po dvouhodinové laparoskopii a ztrátě krve 1,5 litru do břicha mi byla oznámena roztržená kornuální gravidita. Konec nadějí.
Následná pooperační léčba a někdy možná…..ještě mám druhý roh děložní….
H.
