Můj příběh začal v červnu 2010, kdy jsme se před dovolenou rozhodli pro druhé miminko. Starší syn měl v té době 1,5 roku. Mysleli jsme si, že si dovezeme miminko z dovolené, ale .... MS dorazila v termínu, slabší, ale to jsem si nijak neuvědomovala-spojitost přišla až později. Nijak jsme tomu nevěnovali pozornost.
Jenže... deset dní na to, jsme jeli na druhou dovolenou v ČR a mě po cestě začal pobolívat podbřišek a začala jsem krvácet... Jelikož jsme byli na samotě-dr. vzdálený cca 40km, nějakých 400km od domova, tak jsem si zobla brufen s tím, že se mi vrací problémy s cyklem, které jsem měla před prvním těhotenstvím. To bylo ve čtvrtek. V neděli ustali i bolesti, i krvácení. Takže jsem nad tím chtěla mávnou rukou, ale můj manžel mě donutil skočit si v pondělí k dr. Doktor koukal dlouho na ultrazvuk, aby prohlásil, že se mu něco nezdá v pravém vejcovodu a jestli nemůžu být těhotná vzhledem k děloze. Takže následoval těhotenský test a hned na to nemocnice. Všichni tam byli pozitivní, ale po třech dnech se jelo na sál. HCG rostlo, ale špatně. Odebrali pravý vejcovod a mě zůstala jizva na duši. Chtěli jsme miminko hned-zalátat tu prázdnou díru, jenže se nedařilo a moje tělo reagovalo rozhozeným cyklem.
Takže se druhé dítě odložilo po zhruba roce snažení. Za další rok se cyklus upravil, dušička se taky trošku srovnala a v březnu 2012 jsme se rozhodli to zkusit znovu. Nedařilo se, já hledala práci. Jelikož práce vypadala nadějně, rozhodli jsem se snahu o miminko v lednu 2013 přerušit aspoň na dobu tří měsíců-zkušební dobu. Ale jak to bývá, tak když to nečekáte, přišlo zpoždění a // na testu. Dva dny na to krvácení-takže panika. Dr. nabral HCG-výsledek 43-přišlo poučení, kdy jet do nemocnice. Krvácení sílilo, takže následovala za dva dny pohotovost (sobota)-HCG 74, ale nevěděla jsem výsledky od svého dr. Takže za dva dny znovu. To už bylo HCG "jen" 92. Následovalo dohadování lékařů, jestli pozorování nebo laparoskopie. Nakonec se rozhodli pro, s tím, že jsem byla lékařem upozorněna, že můžu přijít i o zdravý vejcovod. Všechno šlo strašně rychle-do hodiny jsem ležela na sále a po probuzení jsem zjistila, že vejcovod mi byl ponechán, jen... při laparoskopii sice mimoděložní těhotenství nenašli, ale můj jediný vejcovod je deformovaný po "nedávno" prodělaném zánětu (i na histologii se našli zbytky zánětu a diagnóza zněla-chronický zánět). Vzhledem ke klesajícímu HCG po revizi se přiklání k variantě špatně založená gravidita v děloze, i když se to na histologii nepotvrdilo. Prostě se nenašlo nikde. Můj dr. stejně jako ošetřující lékař v nemocnici jsou pro ještě zkusit to přirozenou cestou. Doktor co operoval mě přesvědčoval, že by bylo lepší si nechat vejcovod odstranit a jít na IVF. U operace jsem měla tři lékaře-dva bylo pro zanechání vejcovodu, jeden proti-operatér.
Nutno podoktnout, že o prvním mimoděložním jsem vůbec netušila. Vlastně jsem vůbec netušila, že jsem těhotná-neměla jsem ani jediný příznak. U druhého-toho lednového podezření jsem měla příznaky jako u těhotenství se synem, včetně zmeškané MS. Bohužel mi nezkontrolovali ani průchodnost ani funkčnost toho poškozeného vejcovodu, takže nevím na čem vlastně jsem a znovu pod nůž nechci. Pořád si říkám, kde je chyba-jak jsem mohla prodělat zánět a nevšimnout si toho? Konzultovala jsem to s několika lékaři a bohužel, je to tak-zánět může proběhnout i bezpříznakově a jediné jak tomu předejít je vést si poctivě menstruační kalendář-na něm nepatrná změna může signalizovat tento problém jako jediný příznak. Těhotenství se pro mě stalo noční můrou a i když část mě miminko strašně chce, tak druhá mi našeptává-neblázni, máš doma zdravého kluka a ten potřebuje mámu.
P.
