Všechno začalo před pěti lety. Svého muže (tenkrát ještě přítele) jsem znala chvíli. Bylo mi 26 a byl prosinec 2006. Přesně 22.12. jsem začala "špinit" a před svátky jsem navštívila svého gynekologa. Ten po prvním utz zjistil, že jsem těhotná, ale že "nic" není vidět v děloze, ale v pravém vejcovodu. Dneska už vím, že bolest v pravo jakoby pod žebry nebyl žádný podrážděný žlučník :-( Hcg bylo tenkrát asi 820. Zhroutil se mi svět, ale všichni mi říkali, že je velká pravděpodobnost, že otěhotním znovu a vše bude v pořádku.
Uplynulo dlouhých pět let. 11.11. jsme byli objednáni na první konzultaci do CARu. Po všech stimulátech, injekcích, laparo diagnostice atd. se nám stále nedařilo otěhotnět. Najednou mi bylo "nějak zvláštně". Ani přesně nevím, jak popsat mé pocity. Ale 9.11. jsem si jen tak udělala těhotenský test a on BYL POZITIVNÍ!! Ta radost se nedá popsat! Gynekolog mi zrušil návštěvu v CARu a objednal mě na hcg. To vzrůstalo. Pomalu, ale jistě.... 51, druhý den 62, za další 2 dny 300, za další 2 dny 700, pak za 3 dny 1600 a začalo špinění.... najednou pobolívání na levé straně. Takové pobolívání jako při ovulaci, pobolívání močového měchýře a prsa. Ty bolely poměrně dost. Poslali mě do nemocnice a tam si mě nechali. Prý na pozorování, když už jsem po jednom mimoděložním těhu. Ráno mi vzali krev, hcg 1600, další den hcg 2200 a v děloze nic.......... Nechali mě ležet další dva dny, hcg 3568 a v děloze stále nic :-( Jen se objevil "prý stín" na levém vejcovodu.... A bylo po všem :-( Hned mě vzali na sál a provedli laparoskopii. Před ní poučili, že se "jen kouknou", že to ještě může být cokoliv jiného a že se může stát, že mimi bude v děloze. Bohužel, nebylo a ze stínu se stala má největší můra! Když jsem se probudila, oznámili mi, že je jim to líto, ale že mi museli odstranit i druhý vejcovod. Ani nevím, kolik jsem vyplakala slz. Dneska jsem první den po operaci. Poslouchám ostatní holky při obědě a vím, že přestože už NIKDY nemůžu mít děti přirozenou cestou, tak mám pořád možnost IVF a velkou šanci na naše vysněné děťátko! Jsou tady mladé holky, které přichází o vaječníky, dělohy. To já ty své vaječníky mám a dělohu taky.
Hrozná zkušenost, neskutečná beznaděj, smutek, vztek a také pocity viny....neměla jsem pít toho panáka, neměla jsem nikdy kouřit, neměla jsem prochladnout a tak dál. Jenže teď vím, že to NENÍ MOJE VINA! Že mám úžasného muže a hned jakmile se zahojí rány po laparu, jedeme do CARu a naše miminko nám určitě výjde.
Holky, posílám všem energii a držím palce! Protože my, budoucí mámy, které to máme hodně těžké, to zvládneme! Alespoň já s mým manželem uděláme všechno proto, aby se nám sen vyplnil a my byli jednou co nejlepší rodiče pro naše děťátko. ......TEĎ JEN PŘESTAT PLAKAT, ZVEDNOUT HLAVU A JÍT ZA SVÝM SNEM!!!!!!!!!!!!!!!
Maruška
